AiNews
PR články zdarma

Lité podlahy, anhydrity se vyznačují velmi malou objemovou roztažností. Při rozdílu teploty o jeden stupeň Celsia na vzdálenosti jednoho metru se lité podlahy smršťují, resp. roztahují o jednu setinu milimetru. Při rozdílu teplot o deset stupňů na vzdálenosti deseti metrů lité podlahy dilatují o sto setin milimetrů, čili jeden centimetr. Proto i velké prostory např. 10 x 10 metrů není zapotřebí dilatovat. Jediná postačující dilatace u lité podlahy je pak obvodový dilatační mirelonový pásek v síle 5 mm. Ten obvykle stačí dilatace pojmout. Dilatace jsou u lité podlahy problém jak estetický, tak i technický. Každá dilatace lité podlahy znamená rozdělení prostoru dilatačnímí lištami a s tím spojené nároky na lití tak, aby lité podlahy dosahovaly stejné výškové úrovně. Proto se dilatační lišty volí tak, aby jejich šíře byla vždy o několik milimetrů menší, než síla vrstvy lité podlahy. Tím se dosáhne naprosto stejné výškové úrovně lité podlahy a v místě, kde se nachází zalitá dilatační lišta, anhydrit praskne a ukáže se dilatační spára. Tuto dilatační spáru je pak zapotřebí u lité podlahy vždy přiznat a respektovat. Tam, kde nášlapnou vrstvou bude korek, lino, nebo dlažba, bude vždy z estetického hlediska vidět dilatační spára. Pokud zvolíme koberec, nebo plovoucí podlahu, jako nášlapnou vrstvu nebude dilatační spára prakticky viditelná.

Proto je zapotřebí hodně zvažovat u lité podlahy, zda vytvořit, či nevytvořit dilatační spáru a to především s ohledem na nášlapnou vrstvu lité podlahy.